Stajl Skaut: Ananásové kráľovstvo Adama Ptáčka

Stajl Skaut objavil Adama Ptáčka:

„Vyhlašuji Spojené ananasové království, kde státem jsem já, a kam mají vstup povolen všichni, kteří si to jsou schopni dovolit, všichni odvážlivci, co se dokážou vymanit systematickému „nesystému“ dnešní doby. “

Adama Ptáčka sme si všimli už  na bratislavskom Dizajnvíkende, kde energický mladý český návrhár dobrosrdečne pomáhal a kúzlil v zákulisí s farbičkami a makeupom.  Adam miluje excentrické líčenie a ja som si zamilovala jeho odvahu experimentovať a skúšať svoje nápady systematicky,  kdekoľvek, kedykoľvek, aj sám na sebe. Prednedávnom s úspechom uviedol svoju prvú predajnú kolekciu v pražskej La Gallery Novesta v rámci 9. ročníka Fashion Shake. Jeho divoké a farebné koláže stierajú rozdiely medzi realitou a fantáziou a lákajú vydať sa na fascinujúcu a hypnotickú cestu. Nenechajte sa pomýliť, Adam nie je„ český Galliano“. Adam je autonómny a jedinečný zjav, v jeho krvi sa spojila exotika  a kultúra z troch kontinentov a  jeho rukopis je uvoľnený, nezávislý a naivný, očarujúco životaschopný a bez predsudkov. S dávkou humoru spomenie, že buď ho ľudia milujú, alebo nenávidia. Nič medzi tým.  Stajl si zvolil lásku! A vy?

foto: Nadežda Ťavodová

A toto o sebe a o svojej tvorbe porozprával Adam sám:

Tvoja tvorba je plná žiarivých farieb, ale aj útržky o tvojom živote sú fascinujúce. Mamka Česka, otec Ekvádorec, spoznali sa v Číne… to vyzerá na veľmi zaujímavý príbeh.   Ja osobne milujem kultúrne výmeny a preferujem rôznorodosť, ty si  vyrastal obklopený exotikou, ktorá je smerodajná pre tvoju tvorbu. Aké inšpirácie čerpáš z tvojich koreňov? 

Ze svých kořenů se nechám inspirovat právě, protože jsou tak různorodé. Inspiruje mne mamka, jako Češka, Evropanka a její kultura z našich končin. Mne například vždy fascinovaly tradiční české, ale i celkově evropské pohádky, mýty, báje a pověsti. Miluji svět fantazie, dodnes se rád a s úlevou dívám na pohádky, kde musí být klasický český čert, nebo nějaká čarodějnice. Takže z Evropy si nejvíce vážím čertů, ostatně i mé poslední dekory jsou věnovány právě tímto drahým rohatým přátelům. Od otce mám exotiku v podobě Ekvádoru a jižní Ameriky, miluji tamní pospolitost rodin a rozmanitost tamního tropického biotopu. Je to doslova nehynoucí pramen inspirace. Z každého rodiče mám něco, ale do své práce si od nich beru, doufám, jen to nejlepší. A čínské umění a umění jihovýchodní Asie miluji díky mámě, která mě těmito věcmi od malička obklopovala, kombinace převážně výrazných barev.

Aký je tvoj príbeh, Adam Ptáček a móda?

K módě jsem se dostal poprvé a naplno v roce 1996, bylo mi jenom 7 let, kdy jsem viděl na zahraničním televizním kanále  fenomenální, opulentní a barevnou přehlídku, která mi jako dítěti naprosto učarovala. Viděl jsem styl, sílu, osobitost, viditelný okázalý luxus a celebrity. Pod tou přehlídkou bylo podepsáno jediné jméno: Gianni Versace.  Miloval jsem jeho odvahu a skoro až drzost s jakou kombinoval zdánlivě nekombinovatelné materiály, barvy, vzory, styly, sexualitu, hudbu. Byl jako Genesis módního světa.  Je to člověk, který mne ovlivnil, jsem  individualista jako on, jdu svou cestou a dělám své vzory, volím svá témata a žiji ve svém světě, vytvářím si vlastní značku.

Adam Ptáček v La Gallery Novesta s Olo Křížovou

 Pri šatkách používaš veľmi náročnú techniku, keď osem hodín ručne maľuješ vzor a každá šatka je originál… 

Každý dekor maluji nejméně 8 hodin, většinou nad tím strávím mnohem více času, často i několik dní. Pak si svůj vzor nechám natisknout na jednobarevný materiál a stejně vznikají vlastně i látky na oblečení, nechám natisknout a pak z toho šiju dle nápadu. Jeden vzor smí u mě být pouze na šesti šátcích, víc ne. U šatů jsem ještě otravnější, tam, co šaty, to jeden vzor.

Vyhlásil si spojené ananásové kráľovstvo, kde štátom si ty ! Nebojíš sa extravagancie, ani experimentovania. Tvoj štýl je divoký, ale úprimný, tvoje tvorenie je asi jeden veľký výbuch! 

Řízený výbuch emocí! Zní to komicky, ale je to tak!  V zásadě vždy mám nějaké hlavní téma kolekce a ze začátku přesně vím, co chci vyrobit.  V průběhu procesu však objevím daleko lepší varianty střihů či barevných kombinací, ukáže se jiná cesta jak na totéž téma. Dělal jsem loni kolekci na motivy filmového muzikálu “Čaroděj ze země Oz” a vznikl z toho Čaroděj ze země Oz, co ztroskotal v Amazonii.  Kupodivu se ukázala tato cesta zajímavější, než kdybych se skálopevně držel vlastního známého příběhu. I nejnovější kolekce ” Co-existing en Paraíso” je volnou cestou z Evropy, přes Samarkand do Číny a z Číny do Latinské Ameriky. Je to cesta mých rodičů a cesta tří kultur, baví mě dělat věci ze života a kombinovat je s novým pohádkovějším příběhem.

foto: Nadežda Ťavodová

Čo pre teba znamenajú symboly, ktoré používaš? 

Jsou to charakteristické symboly, které jsou velmi často patrné v mém díle. Ananas je symbol Slunce a života, hrachový lusk je jako lákavé tajemství, artyčok je symbol aristokracie, čert je risk a zároveň moje evropské dědictví, APé! oční dekor, nebo oči jako takové  jsou  symbolem božského i pekelného dohledu nad lidstvem. Banán mluví o  Ekvádoru, mé druhé domoviny, krocan o pýše a parádivosti, langusta je vychytralá, půlměsíc symbolizuje čas, který se nám neustále krátí . To jsou ty nejdůležitější a nejviditelnější symboly,co v mé tvorbě uvidíte. Opice se objevily v kolekci “Čaroděj ze země Oz”, protože v příběhu vystupovali zlí opičí okřídlení válečníci, sluhové zlé čarodějnice. Udělal jsem jeden dekor, kde se jedna opice oddělila od svých druhů a odpočinula si na staré slunečnici uprostřed slunečnicového pole a jahodí. Na druhém vzoru jsem jen namaloval vzteklého opičího válečníka, jak drží ve spárech hlavu zlé čarodějnice. A motýlí dekor jsem udělal jako svou poctu Mariah Carey, jejíž andělský hlas miluji, a je ostatně známo,že jejím symbolem je právě motýl, jakožto krásné malé stvoření s křídly, které má svobodu roztáhnout svá křídla a odletět daleko pryč. Můj motýlí dekor shrnuje tropické existující i neexistující motýli na podkladu čínských růžových pivoněk. Je to můj vůbec u lidí nejoblíbenější dekor.

 Sleduješ svetovú tvorbu, kto ťa fascinuje najviac? 

Světovou tvorbu pochopitelně sleduji zejména, českým a slovenským prostředím módy se příliš nezabývám, protože jsem tam doposud neviděl nic natolik silného a osobitého, jako je tomu na západ, ale i na východ od nás. Čímž neříkám, že bych si nevážil práce našich designérů, jen tvrdím, že konkrétně mě tato práce nezaujala. Zdá se mi, že je u nás až příliš minimalistů, možná někdy skrývají za tento styl nedostatek vlastní imaginace, chybí mi osobitost, odvaha, nějaký look firmy. Mimo světových tvůrců si  v současnosti  strašně vážím Anny dello Russo, editorky japonské verze Vogue, slavné stylistky, blogerky a módní ikony.  Její styl je nepřekonatelný, její vášeň pro módu a celkově její energie je inspirující.

Čo ti naposledy v dobrom „vyrazilo dych“?

Filmografie o zlaté generace opravdu skvělých designérů se stylem! Například, se zaujetím jsem shlédl několikrát dokument o životě Yva Saint Laurenta, doporučuji! I krásný film o Valentinovi, výtečná je i kniha s jeho kompletním životním dílem.  Pak dokument o Jean Gaul Gaultierovi, jak připravoval své Haute Couture kolekce, myslím,že je to úžasný, vtipný chlapík, velmi lidský. Na něm je fascinující i to, že se přátelil se slavnou pornohvězdou Lolo Ferrari, kterou rovněž miluji. Rozesmála mne kniha o Hubertu Givenchy, když se vyjádřil k současným kolekcím své bývalé značky, řekl totiž, že má rád  jen krásné věci, a že ho ostatní nezajímá! Měl možnost žít v éře, kdy poznal skutečnou společenskou elitu, kterou i oblékal a také pracoval s těmi nejnádhernějšími materiály, které bychom dnes jen stěží kde sehnali…Dále životopis Christiana Diora je podle mě nutnost si přečíst, to byl fenomenálně skromný, nesmírně talentovaný a slušný člověk, ostatně i skvělý businessman. Zkrátka a dobře je nutné znát ty nejlepší a učit se od nich. Netřeba se zabývat průměrem, obklopujte se jen kvalitními lidmi, odborníky, dobrým jídlem, lahodnými nápoji, květinami, zvířaty a krásou!

foto: Nadežda Ťavodová

A aká bola tvoja cesta ako návrhára?  Kto ťa ovplyvnil počas tvojho štúdia? 

Mé autority na mé studijní cestě?  Velmi těžká otázka, v současné době studuji na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, Ateliér Designu Oděvu, letos budu pracovat na bakalářské kolekci, na tomto ústavu mě ovlivnili, ti, o kterých se tak často nepíše, ale mělo by! Zejména můj největší dík patří naší technoložce, paní Magdě Jakubové, která mě naučila šít a od které se tedy hodně učím dodnes, vážím si našeho přátelství a vzájemné důvěry, je tam jako moje máma. Můžu jí říct všechno a kdykoli vím, že je se mnou. Dále zbožňuji paní Garlíkovou, to je rovněž skvělá ženská s ostrovtipem, zkušeností a nadhledem. Bez těchto dvou dam bych asi ve Zlíně nepřežil, není to tak  hezké město… Z pedagogů si vážím vždy perfektně upravené a nesmírně fundované odbornice na historii odívání, paní Petříčkové, která mi rovněž hodně předala. Občas mi půjčí nějaký skvělý film z období baroka a pak si o tom dlouze píšeme. Je jedinečná! Pak máme skvělou profesorku na němčinu pro pokročilé, paní Vodvárkovou, to je německá mluvnice osobně, a hlavně razantní a energická profesorka, taková jak má být. Pak mám ve Zlíně pár přátel z univerzity a ti jsou dalším palivem pro mé působení v těchto nehostinných končinách. Občas za námi přijede přednášet o tendencích, stylu, módě paní Dana Lapšanská z Bratislavy, ta je rovněž odborníkem na svém místě!

Před Zlínem jsem studoval na vídeňśké módní škole Herbststrasse, to byla velká škola života, navíc vše v němčině, jiné prostředí, jiné povahy. Navrhoval jsem tehdy večerní róby pro ženský chór Vídeňšké státní opery. Dostal jsem plno lukrativních příležitostí a dostal se mezi vysokou společnost. Zažil jsem tam plno krásných i ošklivých momentů a dnes s odstupem času mohu říct, že jsem rád,že jsem to martyrium prožil. Možná budu jednou stejně vzpomínat i na Zlín. Před Vídní jsem prošel čtyřletým Českým Reálným gymnáziem v Českých Budějovicích, a tam jsem zažil opravdové autority, které dodnes ctím a často na ně vzpomínám. Pan Vladimír Křešnička, profesor českého jazyka a literatury, Václav Kabíček , profesor dějepisu a českého jazyka , to jsou největší mužské osobnosti, které jsem kdy potkal. Ke konci studia jsme se stali i přáteli, bohužel pan Křešnička loni nečekaně před Vánoci zemřel a to mne zasáhlo. Dodnes se s touto skutečností těžce vyrovnávám.

Teraz si predstavil svoju značku APé a kolekciu Co-existing en Paraíso, zatiaľ viem, že sú v predaji šatky, chystáš zápisníky, ale chcem vedieť viac o tvojom úžasnom oblečení! Čo plánuješ ďalej? 

Do budoucna plánuji bakalářskou kolekci na téma Ekvádor, z pochopitelných důvodů se v ní vydám do své druhé domoviny a myslím,  že se máte na co těšit. Představím vám krásu této země rovníku, je totiž nezaměnitelná! Rád navrhuji i dámské boty na jehlových podpatcích, hight heels, i nábytek, různé dekorace, prostě cokoli, co  může nést značku APé! a filosofii ananasového Impéria.

foto: Nadežda Ťavodová

Čo ťa najviac teší na tvojej práci? 

Na mé práci mě nejvíc těší má svobodomyslnost, možnost setkávat se se zajímavými lidmi z uměleckého světa, možnost objevování nových technologií a hlavně mě těší rozčilovat okolí tím, že jsem takový jaký jsem. Zkrátka 100%-ní  poživačný, marnotratný, svérázný Adam Ptáček, který miluje luxus, krásu, svobodu a světy mimo naší šedou realitu.

Děkuji ti Elenko za rozhovor, snad si ješte  neztratila veškeré pozitivní iluze o mé osobě. Děkuji i milým čtenářům za jejich nehynoucí trpělivost a ochotu se prolouskat takto obsáhle neobsáhlým textem. Hezké dny všem!

foto: Nadežda Ťavodová

Ďakujeme Adam!  A držíme palce!

Zamilovali ste sa do Adamových potlačí?  Šatky, diáre, zápisníky, blúzky, nohavice aj pohľadnice nájdete v Pražskom butiku La Gallery Novesta, v ulici Elišky Krásnohorské, alebo si ich objednajte online na www.bohemic.com.

foto : Nadežda Ťavodová (facebook)